čtvrtek 8. října 2020

Za dobrotu na žebrotu

Byl jednou jeden velmi bohatý král. Jmenoval se Bedřich. Tento monarcha byl sice zámožný, ale stejně tak štědrý. Přispíval na chudé a potřebné. Byl též velmi laskavý, mírumilovný a snažil se mít s každým zadobře.

Jeho dobrota byla zároveň i jeho prokletím, jelikož zemi zachvátil mor, který způsobil období hubených krav, což zvýšilo počet chudých. Chudých čím dál tím více přibývalo a peníze z královské pokladny ubývali, až tam nezbyl skoro ani jediný peníz.

Tato katastrofa způsobila, že král těžce onemocněl. Někteří si mysleli, že to způsobil mor, jiní zase, že to způsobil šok, který byl vyvolán náhlým zchudnutím.

Království bylo bez vladaře, což způsobilo veliký chaos. Naneštěstí se objevil jeden agitátor jménem Ferdinand. Ten lidu sliboval, že ztracenou prosperitu království zase navrátí, a že všichni se budou mít dobře. Dále mluvil o tom, že za tuto strašnou situaci může bývalý král Bedřich, jelikož bezmyšlenkovitě rozdával peníze ze státní kasy. Lidi se nechali opít rohlíkem, a proto ho zvolili za svého nového krále.

Jakmile se ale stal králem, stal se z něj krutý diktátor. Své odpůrce nechal zabíjet a na království uvalil nesmírně veliké daně, což způsobilo ještě větší chaos a zhoršení současné situace až do takové míry, že byly vyčerpány všechny zbývající peníze z královské pokladny. Navíc nemocného krále vyhnal a s ním i jeho rádce.

Jelikož už v královské pokladně nezbyl ani jediný peníz, tak Ferdinand začal válku proti okolním státům. To ale neměl dělat, jelikož po prvních dnech války měl zaplatit svým žoldákům, ale neměl z čeho, a tak se obrátili proti němu. Království tak bylo zničeno.

Co z toho plyne. Plyne z toho to, že by se peníze neměli všem chudým rozdávat, ale snažit se jim pomoct jinak, a to například vytvářením nových pracovních míst či snížit daně pro chudé, protože pak se zvýší zájem nakupovat výrobky české země.

sobota 3. října 2020

Neříkej hop, dokud nepřeskočíš a hněv je špatný rádce

Je pondělí ráno, což je moje nejméně oblíbená část týdne. Udělal jsem všechny svoje ranní povinnosti a šel jsem do školy. Cesta nebyla zrovna příznivá, protože lilo jako z konve. Celou cestu jsem byl tedy deprimovaný.

Ve škole jsem se přezul a šel jsem hned do třídy a tam jsem čekal, až začne hodina. Jakmile započala hodina, paní učitelka hned přišla do třídy s testy. Říkal jsem si, že to bude hračka, jelikož účtování mi jde. Nejde mi jenom určování částek. Test jsem napsal o pět minut dřív, než byl časový limit. 

S účtováním jsem problémy neměl, ale s počítáním částek jsem měl nemalé problémy. Jako naschvál paní učitelka po testu řekla, že tento test hned opraví, a to způsobem ve stylu: částka špatně = celý řádek špatně. To pro mě bylo zlé, jelikož jsem měl téměř polovinu částek špatně. Test paní učitelka rychle opravila a také řekla výsledky.

Jakmile jsem se dozvěděl výsledek, tak jsem se naštval a začal jsem na paní učitelku řvát, s tím, že je to nespravedlivé, poněvadž jsem měl skoro všechno správně, až na hodnoty. To jsem ale neměl dělat, neboť tato moje reakce způsobila výbuch učitelky. Po tomto výbuchu paní učitelka řekla, že mě za tuto drzost vyloučí ze školy.

Hned po hodině jsem byl vyloučen, a proto jsem se vrátil domů. Doma se na mě rodina naštvala a kvůli tomuto debaklu mě vyhnala na ulici. Venku jsem ale neměl co jíst a neměl jsem kam jít, a tak jsem se toulal ulicemi. Po pár dnech jsem zemřel.

Co z toho plyne? Plyne z toho to, že bychom neměli říkat hop, dokud nepřeskočíme a hněv je špatný rádce.

středa 30. září 2020

Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše

Byla jednou jedna žena, které se jmenovala Kamila. Tato dáma byla velice chytrá a mysleli si to o ní i ostatní žáci a učitelé. Její chytrosti nedokázal nikdo konkurovat.

Ve středu v době, kdy začal listopad, se konala soutěž Tisícionář na Obchodní akademii. Vítěz měl vyhrát celých tisíc korun. Na tuto soutěž se přihlásili tři žáci, a to Jiří, Bára a Kamila. Kvalifikační kolo vyhrála Kamila, a proto Jiří s Bárou museli odejít.

Soutěž začala. Kamile se zpočátku velmi dařilo, ale otázky byli čím dál těžší a těžší. Uplynula řada kol a Kamile položil pořadatel otázku, kterou nevěděla za pět set korun. Zněla takto: O kolik procent je Merkur větší než pozemský měsíc?

Kamila si s touto otázkou nevěděla rady, a proto využila hlas lidu. Dále si ale byla vědoma, že se lid může mýlit, ale také věděla, že je to ta nejbezpečnější možnost, a proto zvolila takovou odpověď, která převládala v lidu. Zvolila tedy možnost C, která zní, že je Merkur větší o 40 % než pozemský měsíc.

Jelikož odpověděla správně, dostala pět set korun, nebo mohla vše risknout pro hlavní cenu v podobě tisíci korun. Protože si Kamila řekla, že je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše, tak se rozhodla pro nechání si pět set korun.

Soutěž tedy skončila. Po jejím skončení se pořadatel Kamily zeptal, jestli by nechtěla slyšet i tu poslední otázku jenom tak nesoutěžně. Kamila kývla. Pořadatel řekl, že poslední otázka zní takto: Kdo napsal Proměnu? Kamila neznala správnou odpověď na tuto otázku, takže byla ráda, že se rozhodla nechat si pět set korun.

pondělí 28. září 2020

Jak si kdo ustele, tak si také lehne

Byli jednou dva žáci. Jeden se jmenoval Jiří a druhý Jakub. Oba tito dva žáci chodili na stejnou základní školu. Každý byl jiného charakteru. Jiří byl velmi pilný a snaživý žák, zatímco Jakub se v lepším případě učil pár minut před písemným testem, v horším vůbec, ale co se týče inteligence, oba měli stejně vysoké IQ.

A doba plynula. Jiří byl čím dál tím více chytřejší a chytřejší, zatímco Jakubova inteligence se vůbec nezvyšovala, a podle toho vypadal jejich prospěch na konci deváté třídy základní školy. Jiří měl samé jedničky, zatímco Jakub měl trojky a čtyřky.

Po ukončení základní školy, začaly prázdniny. Jiří se učil i přes ně, ale Jakub jenom relaxoval.

Po prázdninách Jiří nastoupil na Obchodní akademii a Jakub na nějaký učňovský obor. A čas se zase něco posunul. Jiří poměrně snadno zvládl Obchodní akademii, až na čtyřku z účetnictví, a proto se stal vysokoškolákem. Jakub tuto školu odbýval, a proto byl na konci prvního ročníku vyhozen.

Kvůli tomu, že byl Jakub vyhozen, tak nemohl najít pořádnou práci, tak se stal nekvalifikovaným dělníkem.

Co z toho plyne? Plyne z toho to, že není dobrý si žít na účet budoucnosti, jelikož by se pak toho mohl trpce litovat.

pátek 25. září 2020

Železná ves vs velkostatkář Jiří

Byl jednou jeden kovář jménem Petr, který žil ve městě jménem Železná ves. Měl se dobře, měl dobrou a poměrně výnosnou práci a klidný, možná až nudný život.

Jednoho dne kovář Petr dospěl a v ten den se rozhodl, že narukuje do armády, jelikož je silný a statný, ale hlavně proto, aby se proslavil a vydělal víc peněz.

A tak tedy šel. Starosta města Albrecht, který byl zároveň rytířem, mu řekl, že se může stát rekrutem domobrany, pokud složí poplatek sto zlatých a také řekl, že se jím může stát pouze občan města. Petr byl občanem města a peněz měl dost, tak ze svého měšce vyndal sto zlatých a předal je starostovi, a tak se mohl stát rekrutem domobrany.

Albrecht řekl Petrovi, že se má hlásit u Andreje, což je trenér a důstojník domobrany. Petr se tedy u něj hlásil. Ten mu řekl, že jeho první úkoly budou spočívat v leštění zbrojí, broušení zbraní a kování. Dále řekl, že ho každý den bude učit základy šermu spolu s dalšími nováčky. Petr si řekl, že to sice nejsou moc významné role, ale každý musel někde začínat.

Petr se tedy chopil kovadliny a začal vyrábět meče. Jelikož už koval tři roky, tak koval kvalitní meče. Koval hlavně dlouhé meče, široké meče a meče bastardy pro obzvlášť silné vojáky jako je například Andrej nebo Albrecht.

Postupem času si začal získávat respekt, ale pořád nebyl tak oblíbený jako vojáci, kteří zde slouží už léta, a tak si Petr řekl, že se zeptá svého mistra, jestli by nemohl dělat zodpovědnější práci. Andrej mu řekl, že už je zde několik měsíců a základy šermu už ovládá, a proto mu řekl, že by mohl se stát strážcem městským hradeb.

Jak řekl, tak se stalo. Petr oblíkl lehkou zbroj domobrany a vyfasoval široký meč a šel hlídat jižní bránu. Tato práce už byla zodpovědná, protože kdyby usnul, tak by divá zvěř či bandité mohli proniknout do města. Tuto práci zvládal snadno, protože se zde nějak fyzicky nenamáhal, ale byla nudná, ale říkal si, že ji vydrží.

Jednou se Albrecht za pomocí svých zvědů dozvěděl, že jeho nejbližší osadu ovládají dva žoldáci, a proto nařídil, aby ji zase získali zpátky. Nikdo se nehlásil, protože vojáci dobře věděli, že žoldáci jsou tvrdí chlapi, i když nejsou tak moc organizovaní a disponovaní jako domobrana. Jediný, kdo se přihlásil, byl Petr a dva další vojáci. Jmenovali se Arnold a Klement. Arnold je kušník, jelikož má velmi ostrý zrak a Klement je léčitel ovládající pouze základy šermu. Je v něm horší než Arnold. Andrej řekl, že Petr jim bude dělat velitele, a tak Petr dostal středně těžkou zbroj domobrany a meč bastard.

Všichni tři tedy šli s Petrem v čele. Cesta nebyla nijak dlouhá. Za chvíli k vesnici dorazili. Petr dal příkaz Klementovi, aby se držel zpátky a Arnoldovi, aby si našel kryté místo a na žoldáky střílel. Petr řekl, že ho bude krýt. A tak se stalo. Arnold střelil prvního žoldáka do hlavy a druhého do břicha. Petr ho pak dodělal. Pak přišli do osady a dozvěděli se, že statkář byl zbit žoldáky kvůli tomu, že neměli peníze na výpalné. Klement ho tedy vyléčil.

Pak všichni tři šli zpátky do města. Tam se dočkali uznání a Petr, protože splnil misi, dostal místo člena nejlepší jednotky pětičlenného týmu, který vedl samotný Andrej.

Další den se Albrecht dozvěděl za pomocí svých zvědů, že velkostatkář Jiří plánuje zaútočit na město, a tak Andreji řekl, že by měli zabít nebo dostat pod zámek generála žoldáků jménem Leonard. Albrecht dále Andreje varoval, že Leonard je velmi silný žoldák, který dříve sloužil jako osobní stráž krále.

Všichni tedy šli „navštívit“ velkostatkáře. Cesta jim trvala tři dny a tři noci, ale nakonec tam došli. Andrej řekl Petrovi, že nejlepší bude, pokud si vezme kuši a zastřelí Leonarda na lovu, protože si tak ostatní žoldáci budou myslet, že ho zabili bandité. Petr to tedy udělal. Počkal si na generála žoldáků a jednou dobře mířenou ranou ho střelil. Leonard padl k zemi a už se nehnul.

Nějak se ostatní žoldáci dozvěděli, že jejich generál Leonard byl zavražděn, ale mysleli si, že ho zabili bandité, a tak se rozhodli, že povedou válku proti banditům, kteří sídlili ve věži a kolem ní. To je ale jiný příběh.

Za dobrotu na žebrotu

Byl jednou jeden velmi bohatý král. Jmenoval se Bedřich. Tento monarcha byl sice zámožný, ale stejně tak štědrý. Přispíval na chudé a potř...