Byl jednou jeden kovář jménem Petr, který žil ve městě jménem Železná ves. Měl se dobře, měl dobrou a poměrně výnosnou práci a klidný, možná až nudný život.
Jednoho dne kovář Petr dospěl a v ten den se rozhodl, že narukuje do armády, jelikož je silný a statný, ale hlavně proto, aby se proslavil a vydělal víc peněz.
A tak tedy šel. Starosta města Albrecht, který byl zároveň rytířem, mu řekl, že se může stát rekrutem domobrany, pokud složí poplatek sto zlatých a také řekl, že se jím může stát pouze občan města. Petr byl občanem města a peněz měl dost, tak ze svého měšce vyndal sto zlatých a předal je starostovi, a tak se mohl stát rekrutem domobrany.
Albrecht řekl Petrovi, že se má hlásit u Andreje, což je trenér a důstojník domobrany. Petr se tedy u něj hlásil. Ten mu řekl, že jeho první úkoly budou spočívat v leštění zbrojí, broušení zbraní a kování. Dále řekl, že ho každý den bude učit základy šermu spolu s dalšími nováčky. Petr si řekl, že to sice nejsou moc významné role, ale každý musel někde začínat.
Petr se tedy chopil kovadliny a začal vyrábět meče. Jelikož už koval tři roky, tak koval kvalitní meče. Koval hlavně dlouhé meče, široké meče a meče bastardy pro obzvlášť silné vojáky jako je například Andrej nebo Albrecht.
Postupem času si začal získávat respekt, ale pořád nebyl tak oblíbený jako vojáci, kteří zde slouží už léta, a tak si Petr řekl, že se zeptá svého mistra, jestli by nemohl dělat zodpovědnější práci. Andrej mu řekl, že už je zde několik měsíců a základy šermu už ovládá, a proto mu řekl, že by mohl se stát strážcem městským hradeb.
Jak řekl, tak se stalo. Petr oblíkl lehkou zbroj domobrany a vyfasoval široký meč a šel hlídat jižní bránu. Tato práce už byla zodpovědná, protože kdyby usnul, tak by divá zvěř či bandité mohli proniknout do města. Tuto práci zvládal snadno, protože se zde nějak fyzicky nenamáhal, ale byla nudná, ale říkal si, že ji vydrží.
Jednou se Albrecht za pomocí svých zvědů dozvěděl, že jeho nejbližší osadu ovládají dva žoldáci, a proto nařídil, aby ji zase získali zpátky. Nikdo se nehlásil, protože vojáci dobře věděli, že žoldáci jsou tvrdí chlapi, i když nejsou tak moc organizovaní a disponovaní jako domobrana. Jediný, kdo se přihlásil, byl Petr a dva další vojáci. Jmenovali se Arnold a Klement. Arnold je kušník, jelikož má velmi ostrý zrak a Klement je léčitel ovládající pouze základy šermu. Je v něm horší než Arnold. Andrej řekl, že Petr jim bude dělat velitele, a tak Petr dostal středně těžkou zbroj domobrany a meč bastard.
Všichni tři tedy šli s Petrem v čele. Cesta nebyla nijak dlouhá. Za chvíli k vesnici dorazili. Petr dal příkaz Klementovi, aby se držel zpátky a Arnoldovi, aby si našel kryté místo a na žoldáky střílel. Petr řekl, že ho bude krýt. A tak se stalo. Arnold střelil prvního žoldáka do hlavy a druhého do břicha. Petr ho pak dodělal. Pak přišli do osady a dozvěděli se, že statkář byl zbit žoldáky kvůli tomu, že neměli peníze na výpalné. Klement ho tedy vyléčil.
Pak všichni tři šli zpátky do města. Tam se dočkali uznání a Petr, protože splnil misi, dostal místo člena nejlepší jednotky pětičlenného týmu, který vedl samotný Andrej.
Další den se Albrecht dozvěděl za pomocí svých zvědů, že velkostatkář Jiří plánuje zaútočit na město, a tak Andreji řekl, že by měli zabít nebo dostat pod zámek generála žoldáků jménem Leonard. Albrecht dále Andreje varoval, že Leonard je velmi silný žoldák, který dříve sloužil jako osobní stráž krále.
Všichni tedy šli „navštívit“ velkostatkáře. Cesta jim trvala tři dny a tři noci, ale nakonec tam došli. Andrej řekl Petrovi, že nejlepší bude, pokud si vezme kuši a zastřelí Leonarda na lovu, protože si tak ostatní žoldáci budou myslet, že ho zabili bandité. Petr to tedy udělal. Počkal si na generála žoldáků a jednou dobře mířenou ranou ho střelil. Leonard padl k zemi a už se nehnul.
Nějak se ostatní žoldáci dozvěděli, že jejich generál Leonard byl zavražděn, ale mysleli si, že ho zabili bandité, a tak se rozhodli, že povedou válku proti banditům, kteří sídlili ve věži a kolem ní. To je ale jiný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat