Byli jednou dva žáci. Jeden se jmenoval Jiří a druhý Jakub. Oba tito dva žáci chodili na stejnou základní školu. Každý byl jiného charakteru. Jiří byl velmi pilný a snaživý žák, zatímco Jakub se v lepším případě učil pár minut před písemným testem, v horším vůbec, ale co se týče inteligence, oba měli stejně vysoké IQ.
A doba plynula. Jiří byl čím dál tím více chytřejší a chytřejší, zatímco Jakubova inteligence se vůbec nezvyšovala, a podle toho vypadal jejich prospěch na konci deváté třídy základní školy. Jiří měl samé jedničky, zatímco Jakub měl trojky a čtyřky.
Po ukončení základní školy, začaly prázdniny. Jiří se učil i přes ně, ale Jakub jenom relaxoval.
Po prázdninách Jiří nastoupil na Obchodní akademii a Jakub na nějaký učňovský obor. A čas se zase něco posunul. Jiří poměrně snadno zvládl Obchodní akademii, až na čtyřku z účetnictví, a proto se stal vysokoškolákem. Jakub tuto školu odbýval, a proto byl na konci prvního ročníku vyhozen.
Kvůli tomu, že byl Jakub vyhozen, tak nemohl najít pořádnou práci, tak se stal nekvalifikovaným dělníkem.
Co z toho plyne? Plyne z toho to, že není dobrý si žít na účet budoucnosti, jelikož by se pak toho mohl trpce litovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat