Farmář Petr jde do světa

Byl jednou jeden statek, kde žil Tomáš se svojí manželkou jménem Kateřina. Ti měli syna jménem Petr, kterému bylo patnáct let. Byl to silný a inteligentní hoch, který měl hnědé vlasy a modré oči. Tato rodina byla poměrně chudá, ale měli se dobře, jelikož byli zdraví a v době, když žili, nebyla žádná válka.

Protože už byl Petr už téměř dospělý, tak mu Tomáš řekl, že by měl jít do světa na zkušenou, a tak šel. Tomáš mu dal na cestu nůž a dvacet zlatých mincí. Kateřina mu zase napekla na cestu několik buchet, které svázala do rance.

A tak Petr tedy šel. Za nedlouho uviděl město. Jakmile byl u něj, od místních občanů se dozvěděl, že se město jmenuje Železná ves, protože lidé v tomto městě jsou tvrdí a silní a navíc město je vojenského charakteru.

Už byl večer, a tak Petr musel hledat nocleh. Šel tedy najít nějakou hospodu, kde by se mohl vyspat. Tu našel, zaplatil nájem ve výši pěti zlatých a šel na půdu, kde se navečeřel, lehl si na seno a tam usnul.

Druhý den šel hledat mistra, u kterého by chtěl začít jako učeň, aby si vydělal na živobytí. Řekl si, že nejlepší bude, pokud se zapíše o kováře kvůli své síle.

Kovářského mistra za nedlouho našel. Byl to muž nižšího středního věku s hnědými vlasy a vousy, který byl poměrně silný. Jmenoval se Karel. Petr se ho tedy zeptal, jestli by nemohl u něj pracovat jako učeň. Karel řekl, že souhlasí, ale pod podmínkou, že se postará o skupinku banditů ohrožující město. Petr s nabídkou souhlasil.

Protože by bandity sám neporazil, tak si řekl, že najde nějakého pomocníka, který by mu pomohl, a tak šel hledat. Poněvadž silní lidé obvykle bývají v chudší čtvrti, tak šel tam. Nakonec našel jednoho vysokého a silného chlápka s pořádně velkým palcátem, který hlídal dům. Petr šel tedy k němu, aby se ho zeptal, jak se jmenuje. Andrej mu řekl, že jmenuje Andrej a je strážce lichváře. Petr se ho zeptal, jestli by mu nepomohl zlikvidovat. Andrej řekl, že souhlasí, ale chce za to deset zlatých. Petr mu tedy zaplatil a šli se postarat o bandity.

A tak tedy šli. Po nějaké době se začalo stmívat, a tak museli někde přenocovat. Petr naštěstí našel jeskyni, a tak do ní šli. Tam si dali poslední buchty a pak si šli lehnout.

Další den šli na dál na průzkum terénu. Najednou v dálce uviděli člověka. Zjistili, že je to vesničan. Ten řekl, že se jmenuje Jiří a že tři bandité mu ukradli všechen majetek, když šel do města nakoupit si nějaké nářadí.

Petr s Andrejem mu řekli, že mu pomůžou, ale musí jim pomoct. Jiří řekl, že nemá žádnou zbraň. Andrej tedy dal Jirkovi dýku. Poté Jiří řekl, že bandité se nacházejí v malé chatce asi dvě stě metrů od tohoto místa. Všichni tři tedy šli.

Jakmile chatku našli, uslyšeli hluk. Petr si myslel, že se asi hádají o kořist, kdo dostane víc. Andrej řekl, že musíme teď zaútočit, jelikož to nebudou čekat, a tak Petr, Andrej a Jiří zaútočili a porazili je. V chatce byla nemalá kořist. Byla tam truhlice, ve které bylo všechno Jiřího vybavení, devadesát zlatých mincí, pět zlatých nugetů, krátký luk a dvacet šípů, patnáct loučí a deset paklíčů. Andrej řekl, že za pomoc chce padesát zlatých a tři zlaté nugety. Já jsem mu vyhověl. Já jsem si vzal to, co zbylo kromě farmářova vybavení a deseti mincí a Jiří si vzal zbytek.

Mise byla úspěšně splněna. Všichni jsme tedy mohli jít do města. Jakmile jsme tam byli, tak jsme se rozešli. Andrej řekl, že už nebude sloužit tomu lakomci a že raději půjde na vojnu. Jiří řekl, že potom, co si koupí nářadí, které ještě neměl. Petr řekl, že půjde ke kováři něco mu oznámit, a tak šel.

Kovář mu řekl, že si vedl dobře, a proto se od teďka stává jeho učněm a ještě mu dal dvacet zlatých mincí za splněný úkol. Pak řekl, že jeho úkolem bude kovat meče a že za každý primitivní meč dostane deset zlatých mincí. Také mu řekl, že může přespávat v jeho domě na půdě na slaměné posteli a využívat truhlici, které je vedle ní. Petr byl rád.

Z Petra se konečně stal kovářský učeň, což znamená, že měl práci a tím pádem se měl dobře do té doby, dokud měl práci.