Obři, lidé a bandité

Byla jednou jedna země, kde žili obři. Žil tam i jeden obr, který byl poměrně malý, jelikož měl jenom dva metry. Jmenoval se Mojmír. Protože byl malý, byl ze země vyhnán, poněvadž jí dělal ostudu.

Poté, co byl vyhnán, tak se Mojmír rozhodl, že půjde sousedního království, kde žili lidé, jelikož si Mojmír myslel, že tam zapadne lépe, jelikož není o moc vyšší než občané lidského království.

Konečně je před branou. Tam se ho stráž zeptala, co tam pohledává. On jim řekl, že chce vstoupit do města, protože chce poznat dobrodružství (pravdu jim neřekl, protože kdyby ji řekl, strážce brány by ho nepustil, jelikož by si myslel, že Mojmír je příživník).

V lidském království ho všichni lidé obdivovali pro jeho výšku. Vládce lidského království Jiří si usmyslel, že z něho udělá člena domobrany, jelikož Mojmír je vysoký a také i poměrně svalnatý. Jakmile se jím stal, musel podstoupit základní výcvik v podobě naučení se šermu alespoň na pokročilé úrovni a zvládnutí střelby z kuše minimálně na úrovni falešného začátečníka. Šerm šel obrovi dobře, ale na místo jednoruční zbraně raději používal obouruční zbraň, a proto vyfasoval halapartnu. Proč zrovna tuhle zbraň? Protože halapartna má vysoký dosah a také způsobuje docela značně poškození. Navíc halapartna drží nepřítele docela dobře od těla. Co se týče střelby z kuše, tak ta mu moc nešla, a proto si jako zbraň na dálku zvolil válečný prak. Jako zbroj dostal lehkou uniformu domobrany.

Jaký byl jeho první úkol? Nejdříve měl za úkol obstarat nějaké maso pro město, a proto se stal členem průzkumnické jednotky, kterou charakterizovalo lehká zbroj, rychlost, dobré reflexy a hlavně kuše a luky. Velitelem této jednotky byl Honza, což je jeden z nejlepších lovců města pro svoji vysokou rychlost a dobrý zrak. Jejich cesta nebyla příliš dlouhá, poněvadž hned v nejbližším lese uviděli skupinku vlků, kterou snadno vyřídili. Získali tedy docela slušné množství masa, ale i kožešin a zubů, které si z nich vzal jako trofej Honza. Mise byla splněna.

Ve městě každý člen dostal za splněný úkol odměnu ve výši dvaceti zlatých a velitel družiny dostal padesát zlaťáků, protože obohatil město o kožešiny a jiné trofeje a navíc to je velitel skupiny. Mojmír si v duchu řekl, že by bylo lepší, kdyby dostal vyšší odměnu, a proto se velitele zeptal, jestli by ho nemohl naučit, jak získat trofeje. Honza mu na to řekl, že ho naučí stahování kůži za patnáct zlatých. Mojmír na to kývnul, a tak ho Honza začal učit. Za nedlouho se z Mojmíra stal lovec začátečník. Mojmírovi ale bylo líto, že mu už zbývá jenom pět zlatých, které jenom stačili na zaplacení večeře v podobě pár tuřínů a vody.

Další den dostala ta samá skupina lidí za úkol přesvědčit bývalého lovce Jakuba, aby se přidal zpátky do jejich družiny. Honza, ani jeho nohsledi nevěděli, kde Jakub je, a tak se rozdělili na tři skupiny. Honza velel dvěma mužům, Mojmír byl v partě s Davidem a poslední skupinu tvořili dva muži, kteří dříve byli válečníci. Honza s dvěma muži šli na sever, Mojmír s Davidem na jih a dva muži šli na západ. Po půlhodině uviděl Mojmír s Davidem jednoho muže. David hned poznal, že se jedná o Jakuba. Poté, co k němu přišli, mu řekli, proč nejde zpátky do města. On jim na to řekl, že nepůjde zpátky, dokud nedostane zpátky svůj stříbrný prsten, který ukradli tři banditi, kteří se schovávali v nedaleké jeskyni. Mojmír mu slíbil, že je s Davidem vyřídí, a tak šli. Mojmír šel do jeskyně, s tím, že ho David bude krýt. Po pár krocích uviděl dva bandity, kteří byli sice jenom lehce ozbrojeni, ale zato měli pořádně ostré nože. Mojmír si je začal držet halapartnou od těla, což dalo šanci, aby se David postřílel svým lukem. Jakmile byli tyto dva bandité mrtví, Mojmír s Davidem šli hlouběji do jeskyně, kde už byl jenom jeden bandita, který měl koženou zbroj, krátký meč a kus látky přes pusu. Ten se jim vzdal a stříbrný prsten jim vydal. Také jim řekl, že pokud ho nezabijí, dá jím sto zlatých jako odměnu. Mojmír s Davidem souhlasili, protože dobře věděli, že i když by jistě vyhráli, nechtěli prolévat další krev a místo toho přistoupili na tuto dohodu. Bandita se dal na útěk a za okamžik už byl mimo dohled.

Ve městě byli všichni rádi, že je Jakub zpátky. Jako odměny všichni dostali padesát zlatých mincí. Z Mojmíra se stal v tu ránu celkem zámožný muž. Večer byla bujará oslava, kterou zorganizoval Honza s Davidem na navrácení se Jakuba.

Další den dostal úkol jenom Mojmír, Honza a David. Měli za úkol udělat průzkum do země obrů, aby zjistili důležité informace, které by jim pomohli je porazit. Mojmír si v duchu řekl, že tomu musí učinit přítrž, ale neměl na vybranou a tak se šlo. Cesta nebyla příliš dlouhá, ale při cestě je potkal pár rozzuřených vlků. Honza s Davidem je naštěstí postříleli. Jakmile byli mrtví, Mojmír je stáhl z kůže a Honza z nich získal jiné trofeje. Po tomto útoku už konečně byli v říši obrů, kde uviděli dva obry, kteří se bavili o hrozbě, kterou pro ně znamená vůdce banditů se svými hordami banditů, lupičů a zlodějů. Honza zaslechl, že vůdce banditů se jmenuje Marcel a že na obry za nedlouho zaútočí. Po této závažné zprávě Honza šel za obry s tím, že se jim pomůže v boji proti banditům. Tito dva obři souhlasili, protože dobře věděli, že pokud obry bandité porazí, tak hned půjdou na ně a pokud je neporazí, zaútočí na ně lidé. Honza se svými kumpány šli domů.

Doma Honza řekl veliteli tábora Jiřímu, že by bylo dobré se s obry spojit. Jiří souhlasil, jelikož dobře věděl, že kdyby honili dva zajíce najednou, nechytily by ani jednoho, a tak začal svolávat armádu.

To se ale dozvěděli bandité, což je vylekalo, a proto mezi nimi vypukla revoluce, která je značně ochromila. Do této revoluce ale vtrhla spojenecká síla obrů a lidí a bandity rozmetla. Takhle začalo přátelství mezi lidmi a obry.